Články

Jezero v oblasti Nantou County. Nadmořská výška 748 m. n. m. (zdroj: Sun Moon Lake Wikipedie).  Jezero jsme navštívili na jednu noc. Vedla nás tudy cesta směrem Taroko a Hualien. Jezero má své kouzlo. V okolí je možno vidět několik chrámů, přístav, městečko a samozřejmě zvýšené ceny, jedná se totiž o známou turistickou atrakci. Podél celého jezera jsou postaveny cesty. Ve většině případů opravdu postaveny železné konstrukce obložené dřevem.  Určitě stojí za návštěvu. :)

První výlet do Tainanu nám připravili členové Buddy systemu Chang Jung Christian University. Druhý do zahrady jsme už jeli na vlastní pěst. Nejdříve jsme prošli několik historických budov. Jednou z nich byla budova prorostlá stromy. Některé zdi byly už jen strom. Dále jsme navštívili muzeum soli. Den jsme zakončili pivem Budweiser vyráběném nejspíš v Číně. Jeho cena byla astronomická a naše je stejně lepší. :D Druhý výlet byl do zahrad Tainanu. Posledních 8 fotek ukazuje právě tuto druhou návštěvu.

Kanchanaburi je provincie západně od Bangkoku (3 hodiny autobusem z jižního autobusového nádraží). Největší město této provincie nese stejný název. Byl to první cíl naší cesty za poznáním Thajska. Ve městě se nachází legendární Most přes řeku Kwai a Železnice smrti. Navštívili jsme i muzeum stavby železnice. Ve městě i okolí jsme strávili 3 dny. Jako součástí každého Thajského města je zde spoustu Watů a dalších staveb. Ceny pro turisty tu jsou nižší než například v Bangkoku nebo Chiang Maii.  Železnicí smrti jsme se vydali na její konec a navštívili vodopád (u které jsme i přespali), jeskyni a užili si první kontakt s přírodou. U jeskyně jsme při koupání dostali pozvání poobědvat s místní rodinou. Velmi milí a pohostinní lidé. Náš další cíl byl historické město Ayutthaya.

Myšlenka Silvestra na Sněžce vznikla, tak jak tyhle myšlenky vznikají, v hospodě u piva. Honza, kamarád a můj bývalý spolubydlící, nadhodil tento nápad jako jasnou věc a bylo to. Šíleností tohoto typu není nikdy dost. Zatím jsme byli dva a hledali se další zájemci. Samozřejmě jsme našli. Naše skvadra se skládala ze mě, Verči, Honzy, Páji a Anety. Pořádí souhlasí s první obrázkem fe fotogalerii. Plánování nebylo nijak náročné. Vzít si hromadu věcí, čelovku, spacák a karimatky a vyrazit nahoru. Sraz byl navečer kolem 6 u Honzy v Hradci Králové. Nakonec jsme jeli auty a vyrazili směr Pec pod Sněžkou. Zaparkovali na placeném parkovišti a začlo oblékání do zimy. Za dvacet minut sme byli připraveni. Při výšlapu nám dělali společnost termosky čaje s rumem, slivovice s džusem a další laskominy na zahřátí. Výstup začal z lehka. Vybrali jsme nejkratší a nejprudší trasu Obřím dolem. Sněhu bylo dost, ale naštěstí na začátku nebyla hrozná zima. Zahřívací pauzy plnily svůj účel a šlo se krásně. Když začlo ubývat chatek a budov, přestali být i cesty tolik vyšlapané. Jistotu jsme měli hlavně v tom, že tam nebudeme sami. Už od Pece jsme potkávali nadšence. Dokonce i jeden lampionový průvod. :) Začali jsme se přibližovat k Polské boudě. Prudší výstup, více sněhu, zvedal se vítr. V této části jsme litovali sundaných mikin za Pecí. Potkali jsme skupinu složenou z čechů a cizinců. Ti to obrátili u Polské boudy a šli zpět. Prozradili nám stav počasí. Nebyl příznivý. Bylo už kolem 23:00 a my nebyli ani na Polské boudě. Pomalu jsme se loučili s myšlenkou být na půlnoc na vrcholu. To poslední bylo vzdát se výstupu. "Nahoru vylezem." to byla naše slova. U Polské boudy jsme byli něco před půl dvanáctou. už jsme věděli, že v tom počasí nemáme šanci stihnout být nahoře. V závětří u "Boudy" jsme oblékli svršky, posilnili se a po hlasování vyrazili k vrcholu. Kvůli silnému větru se cesta ztrácela. V mé kapse zanedlohou zazvonil budík označující čas 23:50. Za 5 minut znovu a to už jsme zastavili. Měli jsme štěstí na místo, nefoukalo nan nás. Přicházel čas přípitku. Z batohu jsme vyndali "Šáňo" a čekali na konec roku. Pomocí mobilů jsme odpočetli konec roku, otevřeli sekt a přáli si u přípitku vše krásného do nového roku. To, co jsme viděli, bylo však krásnější, kousek před námi se rozjasnilo a my viděli na polskou stranu, kde nejbližší obce bouchali ohňostroje. Každá vyhozená rachejtle vypadala z hora jako rozsvícená žarovička. Pohled na tu blikající placku před námi byl opravdu překrásný zážitek. Kdybychom to stihli nahoru, tohle bychom neviděli. Bohužel fotky tohoto pohledu se nepovedli. Tu nejlepší, sice rozmazanou, příkládam. :) Ohňostroje ustaly a my pokračovali k vrcholu. Cesta byla těžko poznatelná, stopy turistů před námi se začli ztrácet a my sešli. Dostali jsme se do úseku, kdy jediná jistota byla, že nahoře je vrchol. Vitr foukal mnohem víc než předtim a tím byla zima mnohem horší. Nic není tak hrozné, jak se může zdát a vrcholu jsme dosáhli kolem 00:45. Udělali fotku u Restaurace, do které nás polsky mluvící osoby nechtěli pustit. Budovu jsme obešli a usadili se v Poštovně. Stačilo chvilinku počkat, než se uvolní místo a dopřáli jsme si zasloužený odpočinek.Několik z nás si koupilo teplé občerstvení, zato ostatní bez váhání otevřeli další láhev sektu a termosku s ještě teplým čajorumem. Lidi začli postupně odcházet a majitel se tím více vztekal, kolik zbylo v místnosti lahví, které u něj nebyly zakoupeny. Naše sezení jsme zkrátili a vyrazili dolů. Spaní nahoře kvuli počasí nemělo cenu, proto nás cesta vedla dolů k auto a dále domů. Vzali jsme to přes Růžohorky (teplý čaj s místní slavící opilou partou) a pokračovali dolů. Nejvíce energie při sestupu měla Verča. Její dobrá nálada, touha se klouzat a užít si tu cestu z kopce byla parádní. :) Sešli jsme dolů rozdělili se do aut, protože Honza směřoval do Herlíkovic a my zpět přes Hradec. Tím tento výlet skončil. Fotky jsou ode mě a od Honzy.

Krátce po výletu do Žďárských vrchů jsem měl cestu přes Brno. Sraz byl až v 17 hodin, proto jsem se rozhodl vypravit se dřív a jako Brna neznalý ho trochu prozkoumat. Plán byl vyrazit v 7:00 z Pardubic a dostopovat co nejdřív. Plány s brzkým vstáváním na výlet mi často nevychází a proto jsem začal stopovat až v 9. První stop do chrudimi 10km. Druhý byl delší a zajímavější. Vrstevník, bubeník a učitel na bubny. Ačkoli měl nové auto s plným vybavením a silným motorem, jeho průměrná rychlost se pohybovala okolo 65 km/h, bezpečná a klidná jízda. Později jsem se dozvěděl, že šlo o bratra dobré kámošky z Hradce Králové. Dojezd pěkně až do Žďáru nad Sázavou. Zde jsem pocítil trochu strach z prázdné silnice. Byla neděle, ale nakonec se povedlo a dojel jsem k Velké Bíteši. Zde mě vzal starší pár až k Mendlovu náměstí v Brně. Odtud jsem měl výhled na Špilaz. Začal jsem s ním. HradŠpilberk stál za návštěvu. Sychravé počasí nebránilo hezké vyhlídce. Vydět bylo většina města. Nejbližší dobře viditelnou památkou je Kostel sv. Petra a Pavla. Pod hradem se nachází Kasematy. Velice význámná spleť podzemních chodeb s výstavou zbraní.  Po prohlídce jsem sešel z hradu a směřoval do centra. Cestu jsem si vybíral podle vytisknutého plánku a času. Za fotku i stála budova Masarykovy univerzity. Dále jsem procházel okolo kostelů sv. Tomaše a sv. Jakuba. Nedaleko od sv. Jakuba je náměstí Svobody. Zde jsem se zdržel u hodinového stroje, který mě nadchnul. Podívání na Dům pánů z Lipé a pokračování ke Staré radnici. Za zmínku stojí Brněnský drak a jeho pověst. Nějaké info najdete: Brněnský drak na wikipedi. Od náměstí Svobody mě cesta vedla k Mahenovu divadlu, to se mi také líbilo. :) Odpoledne se začlalo blížit k večeru a mě nezbývalo než jít na místo srazu. Další super dny jsem strávil v Uherském hradišti.  Můžete se podívat na fotky. :)