Články

Sapa, Češi tento název znají jako jméno tržnice v Praze. Ve skutečnosti jde o velice rozmanitou a  horskou oblast na severovýchodu Vietnamu.Ve městě Sapa je hodně marketů, stánků se vším na co si vzpomenete. Lidé tu jsou velice milí a přívětivý. Mezi nejmilejší patří místní domorodci z hor a to Hmnogové. Vyrábí vyšivané výrobky, tašky, naušnice, peněženky, oblečení a skoro všechno. Žijí vysoko v horách, kam je těžké se dostat. Při příjezdu s Havim do města jsme kontaktovali Honzu, který tu už pár dní byl. Dostali jsme doporučení jít bydlet právě k Hmnogům. Další levnější možností je dole ve městě hostel jednoho Australana. Velice milí člověk a bydlení zde nestojí mnoho.  Honza nám doporučil jednu domorodkyni. Proti ostatním Vietnamcům měla perfektní angličtinu. Říkala, že můžeme jíst s nimi doma, jen pokud chceme maso musíme si ho koupit. Maso jsme si koupili. Ve vietnamském trhu jde koupit ledasco a proto jsme koupili maso trochu netradiční. Více to rozvádět nechci... :) Rozhodně nejvíce jsem si pochutnal na tofu. Cesta k ní domů nám trvala asi 3 hodiny stoupání do hor. :) Několika denní trávení času s hmnogy mi ukázolo jak lidé dokážou žít s minimem a být mnohem víc šťastní než většina evropanů, které jsem v životě viděl. Jedna zajímavost byla, když asi 6 letá holčička ráno rozdělala oheň, uvařila čaj a snídani pro svého mladšího sourozence.  Každý den od ráno do večera dřou. Nedá se říct práce, je to dřina. Péče o dobytek, pole, výchova dětí, výroba šperků a to pořád. Přesto jsou tak šťastní.    Fotogalerii doplním později    

Halong bay je jedno z nejkrásnějších míst Veitnamu. V listopadu 2011 vyhrála tato zátoka plná útesů místo mezi 7 přírodními divy světa a patří do přírodního dědictví UNESCO. Je přezdívaná jako "Dračí zátoka". Ostrůvky jsou lemované krásnými písečnými plážemi jen pozor na ceny, je možné smlouvat. Díky velkému davu turistů, obchodníci zvyšují mnohonásobně ceny svých služeb. Město Ha long, kolem kterého se zátoka nachází je asi 170km z Hanoie.  S místem se pojí legenda o drakovi, který měl chránit uzemí před invazí vojáků a ostrovy jsou perly, které drak vyplivl. Po drakovi byla také zátoka pojmenována. Pří příjezdu do přístavu jsme si dali v místní hospudce vietnamskou polevku Pho a začali zjišťovat. Naším cílem bylo dostat se plavbou lodí na ostrov Cat ba. V hospůdce nám poradili cenovou relaci a šli jsme na věc. Po dlouhém hledání jsme našli správnou loď, zaplatili lístek a vyjeli. Cestou nás čekal překrásný pohled na útesy. Nikde na světě tolik útesů pohromadě není my si to náramně užili. Cestou jsme viděli ve vodě také obrovské medůzy - tento pohled mi náhaněl hrůzu.   Další den a to na ostrově Cat ba. Ostrov je maličký a nabízí krásné pláže, národní park a veškeré služby pro turisty. My zde strávili 5 dní. První 3 noci jsme spali na pláži a poslední noc v hostelu ve městečkuna jižní straně ostrova. Do místního národního parku se dá dostat buď s agenturou nebo půjčením kol, či motorek. Pujčili jsme si skůtr a jeden den strávili projížděním ostrova. Další aktivitu, kterou ostrov nabízí je kanoing. Den na kajaku bylo super zpestření. Půjčit kajak se vyplatí na blízké pláži od městečka.  Doporučované měsíce navštěvy jsou září, říjen a listopad. My zde byli v červenci a s počasím jsem byl velice spokojený.

Kenting je oblast na samém jihu. Jedná se o Národní park a zároveň nejturističtější místo Taiwanu.  K vidění zlaté pláže, chráněná oplocená území, nejjižnější bod, útesy, všeljaká skaliska. Při pobřeží najdete spoustu možností potápění, půjčení vodních scootrů, čtyřkolek nebo dalších mořských a přímořských aktivit.  Navštivil jsem Visitor centrum a jejich služby mohu jen pochválit. Dali mi mapu a poradili nejhezčí atraktivity. :) Toto místo patří mezi více odpočinkové. Každý duben se zde koná Spring Scream festival.

Cesta na tento půvabný ostrov byla opravdu dlouhá. Na Luzonu jsme vypluli z přístavu Pilar, jeli na ostrov Masbate (město Masbate), odtud autobusem do města Cataingan a z přístavu na ostrov Cebu. Zde jsme zažili opravdovou honičku o místa v autobusu do hlavního města Cebu City a noční čekání v přístavu. A ráno třetí den cesty autobusy, lodí, tricyklem a taxíkem jsme dorazili na Bohol.  V největším městě Tagbilaranu jsme se rozdělili na dvě skupiny a začali objevovat ostrov. Po zkušenostech s dlouhým cestováním lodí jsme dopředu kopili letenky do Manily a vyrazili. Po projetí několika míst, pláží, podívání se na řeku Abatan jsme se dostali do tichého ráje města Anda. Nádherné pláže, málo turistů, většina místní. Rozhodli jsme se zde odpočinout několik dní. Místní byli opravdu hodní. Rodiny na Filipínách mají klidně 10 nebo 15 dětí. Jedna taková rodina se nabídla provést nás po okolí. Ukázali nám vodopád, vyhlídky, u nich na zahradě jsme dokonce lezli na vysoké palmy. Při odjezdu z Andy nám uspořádali párty na kterou jen tak nezapomeneme. Dům plný lidí hlasitá hudba, plno zábavy a jídla.  Jednou z věcí, která se mi nelíbila byly kohoutí zápasy. Kouhoti dostali ostré nože na drápky a nechali je spolu bojovat. Vydržel jsem jen jeden zápas a dál jsem se už koukat nedokázal.  Po Andě jsme jeli na další cíl a to Čokoládové hory. Legenda praví o obrovi zhrzeného láskou, který plakal a z jeho slz jsou tyto pravidelné kopce. Existuje i jiná legenda, která také praví o obrovi, ale bohužel už ne o slzách, ale o poněkud jiném výměšku. No, kdo ví, která je pravděpodobnější. Osobně mě tyto legendy přišly mnohem zajímavější než samotné kopce.  Dalším lákadlem Boholu je druh malinkaté opičky Tarsier. Roztomilá noční stvoření. Přes den je můžete vidět se držet stromu a občas otevřít oči. Drží se spolu v jednom teritoriu, ale každý na vlastním kmenu. V noci jsou prý mnohem hbitější.  Poslední věc k vidění byl obrovský had v kleci. Tento hlad byl hlídán netradiční ošetřovatel.... V tomto bodě si nejsem jistý. Byl/a to Ladyboy. Když má více obecenstva předvádí svojí show. Můžete sami posoudit:

Jezero Taal se nachází okolo dvou hodin od Manily. Naše cesta vedla z atobusového nádraží Edsa do města Tagaytay. Autobus bohužel nevedl přímo k jezeru, proto jsme si vzali oblíbený filipínský dopravní prostředek tricycle. Snažili se usmlouvat cenu a vyrazili. Cesta trvla déle než jsme čekali. Nakonec náš cíl byl v dohledu. Po kamenité cestě jelo naše vozítko trochu skákavě, ale vyhlídky začínaly být víc než krásné. Jezero s rozlohou 244 km² a ostrovní sopkou. O té až trochu níže.  První noc jsme přespali na břehu jezera ve stanu. Hned ráno jsme jsme šli na snídani a domluvili si člun na ostrov se sopkou. Na ostrově nás hned jeden místní požádal o nějaký poplatek. (pravděpodobně vymyšlený) Filipínci mají často sklony dostat z turistů hodně peněz. Občas se člověk nestačí divit. Na břehu ostrova jsme ještě stihli odmítnout několik průvodců. Stále říkali, že se tam sami nedostanem. Přesto jsme vyrazili, šli jsme prostě do kopce. Chvílemi jsme si cestou nebyli jistí, ale vše se povedlo a na sopku jsme přišli zhruba za hodinu. Na kraji kráteru byl připravený stánek s občerstvením a dokonce možnost si do středu odpálit golfový míček. :) Do středu, myslím sirnaté jezero. Síra byla opravdu cítit. Několik z nás se pokusilo vyrazit k němu, ale bohužel terén to z vrchu neumožnil a na obejtí nebyl čas.  Vidět jezero byl velice silný zážitek. V těsné blízkosti jsou hory a sopečný ostrov ukazuje jakou může mít příroda sílu.